To je ta, co si při výpovědi na Policii musela vytáhnout kapesník a chvilku si poplakat z toho šoku, který tam vyprávěla. Kdo ji však zná a zažil ji (a jejího syna) třeba na táboře, kde dělala vedoucí, tak se jistě teď pousmál. Šikana z jejich strany totiž byla do nebe volající. Ale herečka, hérečka je to fakt dobá, to se musí nechat.
Já ji měl za rovnocennou kolegyni na škole asi 2 dny. Než jsem poznal a pochopil, že je úplně, ale úplně… Úplně! A kolegové mi to dávali trochu „sežrat“ a za vinu. „To by ses k ní nemohl chovat lépe? To by byl takový problém s ní normálně mluvit?“ „Jo, byl,“ říkám já. A rovnou přeskočím o pár týdnů dál, kdy za mnou stejní kolegové chodili a říkali: „Měl jsi pravdu, to je něco děsného.“
Kromě jiného fluktuantka, která pracovala asi úplně všude. To by asi nebylo na závadu, ba naopak, kdyby ze svých pozic odcházela se vtyčenou hlavou. Tedy ona asi odcházela, ale kdyby si i její kolegové a nadřízení mysleli to samé. Pak by to nebyl problém.
U nás na škole opravovala učitelky, které měly předmět vyloženě v krvi a měly za sebou tolik let praxe, jako ona roků života. (A samozřejmě je opravovala blbě.) I tu stalo se, že přiběhla dítka za Blankou s tím, že je naučila to a to špatně. Například: „Vy jste nám říkala, že n na nultou je jedna. Ale ono je to nula!“ „Ne holky, vždyť jsme si i ukazovali, jak se to dokáže.“ „Ne, paní učitelka Čaňková nám říkala, že to učíte blbě!“ Tak Blanka zašla za kolegyní a profesionálně na tajňačku jí říká: „Vy jste se paní učitelko Čaňková spletla. Ale to se může stát. Nicméně n na nultou je opravdu jedna a ne nula.“ A co na to Čaňková: „Vy mne nebudete poučovat, já mám dvě vysoké školy.“ (A každý matematik teď ví, že má školy úplně na hov…)
Problém byl, když jí jeden šikovnější žák na hodině tak trochu hackoval. Nebudu rozebírat podrobnosti, ale mě dost šokovalo, když jsem to pak s ní rozebíral a ona se začala chlubit, že problematice dobře rozumí, protože se sama nabourala do NASA! No a příběh s NASA převyprávěla ještě i na jiných frontách. Když došlo u soudu na její věrohodnost a já jsem chtěl soudu ukázat, co je to zač, tak pod přísahou prohlásila: „Já jsem neřekla, že jsem se nabourala do NASA! To byla moje matka!“ (Jistě nemusím popisovat, jak to v tu chvíli vypadalo v publiku v soudní síni.) Ale to není celé. Když se jí můj advokát zeptal, jestli by to mohla blíže specifikovat, kam se to nabourala, tak prohlásila: „No normálně do NASA.“ „Jak do Nasa?“ „No normálně -wéwéwé nasa tečka cz-.“ To už musela soudkyně zasáhnout a vyžadovat klid v soudní síni. (Fakt to není jen ve filmech…)
Tuto paní učitelku jsem musel mnoho měsíců trpět ve sboru. A i u soudu jsem se kál, když jsem řekl, že jsem se k ní choval až neprofesionálně. Měli jsme mezi sebou otevřenou válku. A všichni kolegové ze školy to věděli. Celé jsem to završil tím, když jsem si na závěrečnou pedagogickou radu, kdy jsem věděl, že pan ředitel se s ní bude loučit, protože odchází, donesl záhadnou bednu. V okamžiku, kdy pan ředitel oznámil, že nás paní Čaňková opouští, tak jsem vykřikl: „JO!“ a ze záhadné bedny jsem vytáhl šampaňské a skleničky. Až tak jsem jí nenáviděl. (Za tohle mne klidně suďte, jestli jí neznáte, ale za nic jiného.)
A opět legračně by znělo, kdyby mi nešlo o život, když vypovídala u soudu. Chtěli jsme s advokátem ukázat, že je proti mně zaujatá, a že má důvod se mi mstít. No a na otázku, jaký jsme spolu měli v zaměstnání vztah, prohlásila: „Takový běžný, přátelský.“ No a opět lidi, kteří chvíli předtím slyšeli mou výpověď, jak jsem ji nesnášel, tak vybuchli smíchy. Prostě „odvážná školačka“.
Rozvedu to někdy později, ale zajímavý postřeh: Smajlík na jedné střední škole v pololetí rupnul ze dvou, nebo tří předmětů. Matematika a chemie, nebo fyzika. No a přešel na jinou střední školu, kde se jeho třídní učitelkou stala tato paní Čaňková. No a světe div se, najednou mu ta matematika šla a jak ona prohlásila: „Našla jsem v něm skrytý talent!“ No a byla to právě ona, která v tu dobu, kdy objevovala skrytý talent ve Smajlíkovi, podala na mne trestní oznámení. Jenže nic netrvá věčně. Fluktuantka se po nějaké době opět rozhodla opustit brány této střední školy, kde byl stále její žák Smajlík (v tu dobu už „oběť“). Jenže odchodem zázračné paní učitelky, světe div se podruhé, skrytý talent nějak odešel a Smajlík opět prolítl a školu tak nějak nedodělal. No, co se hodí nejvíce: To bylo tím, jak jsem ho zneužíval. Asi, že?
Paradoxně mne v době, kdy vyšel podcast, sám kontaktoval jeden člověk z IT firmy. Psal mi, že má také jakési informace o Čaňkové, a že si na základě těch informací myslí své. A o co šlo? Přes další 2 místa paní Čaňková na chvíli zase zakotvila na jedné škole a učila tam informatiku. Jenže byl problém žáci, rodiče x paní učitelka. A vygradovalo to tím, kdy studenti s rodiči kontaktovali tuto IT firmu, že jim učitelka dělá jakési nepříjemnosti, obviňuje je z plagiátorství a na dotaz rodičů, kde tedy měli práce „okopírovat“ a ať to dokáže, tak prohlásila: „Já nemusím nic dokazovat!“ (Trošku jsem to pozměnil, abych ochránil nejen tu firmu, ale i ty studenty, přestože v tuto dobu již určitě mají i po maturitách. Nicméně principiálně je to naprosto pravdivé – a opět jako vše doložitelné. Nedovolil bych si riskovat, že mne někdo utopí ve lžích, stejně jako se v nich topila Čaňková a Smajlík.)
Ale k Čaňkové se rozhodně ještě vrátím třeba v dílu Kudlanka.
Vykopírovaná komunikace od člověka z IT firmy:
